Rozhodnutí NS v exekuční věci

Nejvyšší soud se zabýval otázkou změny účastníka v exekučním řízení a posouzení možnosti odmítnutí procesního nástupnictví po postoupení pohledávky, a to zejména z důvodu, že postoupení pohledávky považoval pouze za účel jak se vyhnout úhrady za exekuční řízení.

 

Z výše rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že nelze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je pravomocně rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení § 107a o. s. ř., resp. ustanovení § 36 ex. řádu, na vstup jeho procesního nástupce do řízení. O tomto návrhu je nutné rozhodnout, jestliže byl návrh doručen před návrhem na zastavení exekuce.

 

Nejvyšší soud také judikoval, že k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví na straně oprávněné by mělo docházet zásadně ve výjimečných případech (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010), pokud (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. v řízení vyšlo najevo, resp. lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy např. za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému navrhovateli nedobytnou.

 

Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže) – k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11.

 

Nejvyšší soud také konstatoval, že exekutor je oprávněn exekuce zastavit pouze z důvodu, který je oprávněným navrhován, jinak pouze v případě, že oprávněný s tím vysloví souhlas.

 

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 2824/2015, ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2824.2015.1

 

[1] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 2824/2015